Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dylanovo „první biblické album v rockové hudbě“

24. 05. 2015 7:00:00
Na dnešek připadají narozeniny Boba Dylana (* 24. 5. 1941). Rád bych tuto velkou postavu posledního více než půlstoletí dějin populární hudby (ale i poesie a literatury) představil přiblížením Dylanova legendárního alba „John Wesley Harding“ z roku 1967.

Dylanův význam spočívá v neposlední řadě i v tom, že se ve svém uměleckém a duchovním hledání nikdy nenechával vést očekáváními svých fanoušků a naopak nikdy neměl zábrany se těmto očekáváním popkultury vysmát. Hudebně v průběhu šedesátých let nejprve „zradil“ ortodoxní folkaře svým příklonem k rock’n’rollu, aby pak (právě albem „John Wesley Harding“) „zradil“ i orotodoxní rockery, distancoval se od éry „drog, sexu a rock’n’rollu“ a odhalil povrchnost „revoluce“ šedesátých let s jejím totálním nepochopením křesťanství a hloubky biblické tradice.

V tomto ohledu bylo výmluvné i Dylanovo setkání se zpěvákem Noelem „Paulem“ Stookeym, k němuž došlo právě v době nahrávání desky „John Wesley Harding“. Stookey Boba Dylana navštívil ve Woodstocku, kde se tehdy Dylan snažil žít se ženou Sárou a dětmi v pokojném odloučení od politického a šoubyznysového dění, znovuobjevoval židovskou spiritualitu svých rodinných kořenů a současně nalézal nekonečnou inspiraci v biblických textech Starého i Nového zákona. Stookey, přicházející ze zcela jiného duchovního světa a „opojený atmosférou ,léta lásky’, se Boba zeptal, v čem vidí smysl života. Bob naslouchal proudu absurdních otázek, které tehdy byly na denním pořádku. ,Vykládám mu, jak mě dostávají Beatles, že se mi hrozně líbí, co říkají o lásce. Ptám se ho, jaký má z jejich muziky pocit on a co je podle něj v životě důležité,’ vzpomíná Stookey. Když monolog přerušil, aby se nadechl, Bob mu položil otázku: ,Čteš si někdy v bibli?’“ (1)

Zatímco hippíci hlásali lásku a mír a nosili květiny ve vlasech, Bob Dylan studoval Bibli a vytvářel obrazy lidí, s hrůzou stojících tváří v tvář věčnosti. (2) Jazyk písní z alba „John Wesley Harding“ neomylně prozrazuje skutečnost, že Dylan v době jejich psaní četl biblické texty v anglickém překladu Bible krále Jakuba a hledal spásu skutečnou namísto „spásy“ politické; album také obsahuje neméně než jednašedesát přímých odkazů k Starému a Novému zákonu. (3) Samotný zpěvák je právem nazval „prvním biblickým albem v rockové hudbě“. (4)

Jde o desku výrazně zaměřenou na texty písní, které neobsahují žádná „hluchá místa“ (žádná skladba nemá refrén a všechny verše hrají v písních důležitou roli). To samozřejmě neznamená, že by nedílnou součástí působivosti alba nebyla i hudební složka, která je ovšem překvapivě prostá. Sílu písňových výpovědí podtrhuje doprovod Dylanovy kytary, harmoniky a bicích Kennyho Buttreyho a baskytary Charlese McCoye (u nás známého z koncertování s Robertem Křesťanem a Druhou trávou).

Důkladný rozbor textů písní by vydal ne na jeden článek, ale na celou knihu. Proto se zde zaměřím především na dvě nejdůležitější skladby alba – titulní píseň „John Wesley Harding“ a snad vůbec nejslavnější Dylanovu skladbu „All Along the Watchtower“ – a o zbývajících deseti se jen stručně zmíním v závěrečné části článku.

Bob Dylan se podle vlastních slov pokoušel svou hudbou dotknout „tajemství, pravdy a Bible“. (5) K této trojici odkazuje již název alba a písně „John Wesley Harding“ s iniciálami JWH. Tato tři písmena židovskému čtenáři připomenou tetragram, tajemné a nevyslovitelné Boží jméno JHWH, a křesťana mohou odkazovat i k tajemství Nejsvětější Trojice.

Bůh Bible není poznatelný v rovině čistě racionální. Člověk se s Ním ale může setkat v prožitku „děsivého a fascinujícího tajemství“. Religionista a teolog Rudolf Otto toto „mysterium tremendum et fascinans“ právem postavil do protikladu k racionalisticko-osvícenské představě jakéhosi pochopitelného, dobráckého „Pánbíčka“. (6) Právě tento ochočený obraz absolutního Tajemství sehrává podstatnou roli v odkřesťanšťování Evropy a evropského „racionálního“ myšlení. Je zde naštěstí ještě umění, jehož obrazy se takto ochočit nikdy nedaly. Dobrým příkladem může být právě píseň „John Wesley Harding“, která k Bohu či Kristu odkazuje skrze příběh amerického gangstera. Tento jistě odvážný odkaz ve skutečnosti rozhodně není skandálnější než ony učesané osvícenské obrazy Boha...

Nepřipravený posluchač může být každopádně poněkud zaskočen, když album „John Wesley Harding“ vloží do gramofonu či CD přehrávače a vzápětí uslyší Dylanem důrazně zpívaná slova první sloky úvodní písně: „John Wesley Harding / byl přítelem chudých / cestoval s pistolí v každé ruce / v celém kraji / si otevřel nejedny dveře / ale nikdy nikdo o něm neslyšel / že by ublížil poctivému člověku.“

Skutečný John Wesley Hardin (ne Harding) takový v dobách své největší „slávy“ rozhodně nebyl. Tento údajně třiačtyřicetinásobný vrah „zabil každého, kdo se mu připletl do cesty – jen šest jeho obětí byli pistolníci. Jednou se chtěl podívat do cirkusu, a tak potajmu podlezl stan. Vrátný ho viděl a chtěl ho zastavit, ale Hardin ho zastřelil...“ (7) Je však píseň opravdu o něm? Možná je Dylanovo zkomolení jeho příjmení zcela záměrné. Ještě výmluvnější je verš „cestoval s pistolí v každé ruce“: Hardin, člověk z masa a kostí, mohl snad cestovat s pistolí v obou rukou, ale rozhodně ne v „každé“ ruce... Celá píseň odkazuje někam mnohem dál než jen k polomytologickým příběhům Divokého západu Hardinovy doby.

Pro mne (ale i pro pastora Berta Cartwrighta, autora knihy o Bibli v textech Boba Dylana) je odkazem k nepochopitelnému Bohu, resp. k Ježíši Kristu. Ten podle Nového zákona zajisté byl jak „přítelem chudých“, tak i Tím, kdo „otevřel nejedny dveře“ (ať už v doslovném významu zavřených dveří, jimiž procházel po Svém zmrtvýchvstání, anebo v přeneseném významu otvírání dveří lidských srdcí). Bert Cartwright konstatuje:

„V písni je mnoho pečlivě vybraných biblických slov a obratů, zjevně odkazujících k Ježíši Bible. V Bibli je Ježíš tím, kdo se tak plně ztotožňuje s chudými, že pomáhat jim znamená pomáhat Jemu. (8) Dveře se před Ním otvíraly. Bylo o Něm řečeno, že ,nedolomí nalomenou třtinu’ (Matouš 12:20).“ (9)

Ve svém dalším výkladu pak ovšem Cartwright přechází mlčením velkou část druhé sloky, která se zdá být s jeho vztahováním textu písně ke Kristu ve zjevném rozporu. Dylan v ní totiž zpívá o tom, jak Hardin zasáhl v jakési neutěšené situaci, když se na místě objevil „se svou dámou po boku“. Možná je to dáno vykladačovým protestantským vyznáním? Mně jako katolíkovi slovo Dáma v daném kontextu samozřejmě evokuje Pannu Marii. Zdá se mi, že Dylan v celé sloce vypráví evangelní příběh o tom, jak Ježíš a Jeho matka přišli na svatbu, na níž svatebčanům došlo víno, přičemž ovšem tento příběh přenáší z Kány galilejské do Ameriky. Podle Bible Ježíš na svatbě proměnil vodu ve víno a tímto prvním Znamením „zjevil Svou slávu“ (Jan 2:11). Podle závěru druhé sloky Dylanovy písně po popsané epizodě vešlo ve známost, že protagonista příběhu „vždycky nabídne pomocnou ruku“.

Na začátku třetí sloky je pak řečeno, že „jeho jméno znělo telegrafem / po celém kraji / ale žádné obvinění / mu nemohli dokázat...“ Cartwright zde odkazuje na biblickou zprávu o tom, jak se Ježíšovo jméno stalo známým (Marek 6:14), a konstatuje, že „když byl Ježíš vyslýchán před různými soudy, žádné obvinění Mu nemohlo být dokázáno“. (10)

Celá píseň končí slovy: „A nebylo nikoho / kdo by ho mohl vystopovat nebo spoutat / vědělo se o něm / že nikdy neudělá nic bláhového.“ Ta se samozřejmě také nedají vztáhnout na Johna Wesleyho Hardina, ale zjevně představují biblický odkaz. Podle Cartwrighta by mohlo jít o narážku na posedlého siláka z Gerasy, kterého „nikdo neuměl spoutat“, protože vždy rozlámal okovy i řetězy (Marek 5:4). Ten ovšem naprosto nebyl někým, kdo by „nikdy neudělal nic bláhového“. Verš o poutech, která hrdinu příběhu nemohla svázat, je mnohem spíš odkazem k poutům smrti, která Ježíše nemohla udržet ve své moci (Skutky 2:24).

K Ježíšovu velikonočnímu příběhu nesporně odkazuje i slavná píseň „All Along the Watchtower“, která se na albu „John Wesley Harding“ objevuje jako čtvrtá v pořadí. Její záhadný název (překladateli do češtiny tápavě překládaný jako „Okolo strážní věže“, „Všechno o strážní věži“ i jinak) lze chápat v neposlední radě jako odkaz ke Kristovu kříži. (Za zmínku jistě stojí skutečnost, že i jiný slavný hit z téhož roku 1967, píseň „Suzanne“ od Leonarda Cohena, obsahuje obraz Ukřižovaného, shlížejícího z osamělé dřevěné strážní věže.)

V doslovné rovině je ovšem obraz strážní věže odkazem k proroctví o pádu Babylóna z jednadvacáté kapitoly starozákonní knihy Izajáš, ve kterém hlídka na strážní věži z Hospodinova příkazu ve dne v noci očekává, co se bude dít (Izajáš 21:8). Babylón je symbolem bezbožného světa, vystavěného na povýšenosti, domýšlivosti a sobectví, a prorok vyhlíží Boží soud, který na tento Babylón dolehne, zatímco babylónští princové pijí a hodují, byť by si měli chystat zbroj k poslednímu boji (Izajáš 21:5).

V „All Along the Watchtower“ jako by bylo k dovršení záhadnosti této fascinující písně pořadí slok záměrně obrácené, takže obraz strážní věže se objevuje až v jejím závěru. Třetí sloka zní v českém překladu Gity Zbavitelové (11) takto: „Okolo strážní věže střežili výhled princové / zatímco všechny ženy přicházely a odcházely, a také bosí služebníci.“ V posledních verších písně pak strážný spatřuje dva blížící se jezdce, což je zjevná narážka na knihu Izajáš 21:9, kde dvojice jezdců na koních ohlašuje pád Babylóna. Současně začíná „kvílet vítr“. Zde jde o odkaz ke „zkázonosnému větru“, který podle proroctví z knihy Jeremjáš 51:1 Hospodin vzbudí proti obyvatelům Babylónu.

Podle židovské dylanoložky Michaely Cookové se v „All Along the Watchtower“ neodrážejí jen biblické obrazy soudu nad zvráceným světem, ale i koncept kavany, převzatý z knihy Martina Bubera „Chasidismus a moderní člověk“:

„Buber vysvětluje kavanu jako jediný cíl vykoupení, až přijde Mesiáš a přinese všem lidem svobodu. Zbožný člověk čeká na jeho příchod jako otec čekající na návrat svého jediného syna ze vzdálené země, stojí na ,strážní věži’ s ,touhou v očích’. Také ostatní očekávají toho, který má přijít, a jsou si vědomi ,neúplného stavu světa.’“ (12)

Jak známo, judaismus nepřijímá Ježíše jako Mesiáše v neposlední řadě právě proto, že nepřinesl onu nápravu či dovršení „neúplného světa“, ve kterém stále žijeme. Křesťanství ovšem toto završení čeká při Ježíšově druhém příchodu, takže nelze vyloučit, že Ten, jehož opětovný příchod ze své „strážní věže“ vyhlíží církev, je totožný s Tím, kterého očekává synagoga...

Můj osobní pocit ze třetí sloky „All Along the Watchtower“ je takový, že „princové“ na straně jedné a „ženy“ a „bosí služebníci“ na straně druhé představují dvě kategorie lidí, jejichž postavení se při mesiánském převratu radikálně mění. Citované verše mi připomínají novozákonní „Magnificat“, ve kterém Panna Maria v prorockém vytržení velebí Pána, který prince svrhl z jejich trůnů a ponížené povýšil (Lukáš 1:52). Vraťme se však ještě k židovskému výkladu Michaely Cookové:

„Pozvednout padlé, osvobodit uvězněné – toto téma z Buberova konceptu kavany Dylan přepracovává v úvodním verši ,Watchtower’. Buber píše, že duše jsou všude uvězněny, a toto je poslání: svoboda. ,Odsud přece musí vést nějaká cesta,’ zní úvodní slova písně.“ (13)

Začátek Dylanova textu („There must be some way out of here“) by se opravdu dal chápat jako odkaz k mesiánskému proroctví z knihy Izajáš 61:1 („vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění“). Ježíš podle Nového zákona toto proroctví vztáhl na sebe (Lukáš 4:18). V písni Boba Dylana tato slova říká „šprýmař zlodějovi“.

Podle jednoho z možných výkladů se zde ocitáme na Golgotě, kde byl Kristus ukřižován mezi dvěma zloději (Marek 15:27). V první sloce hovoří „šprýmař“ (Ježíš) a jeho slova odkazují k eucharistii: „Je tu příliš velký zmatek, nemohu si vydechnout. Obchodníci pijí moje víno, oráči ořou mou zem, a nikdo z nich neví, jakou má každá ta věc cenu.“ Druhou sloku pak lze chápat jako rozhovor mezi oběma zloději. Jeden z nich se Kristu vysmívá (Lukáš 23:39) a ještě těsně před smrtí vyjadřuje své zcela povrchní smýšlení slovy, že „není proč se vzrušovat“ a že „život je jen žert“. Druhý z nich však svého kamaráda napomíná (Lukáš 23:40) a říká „přestaňme už mluvit pošetile, protože se připozdívá“. (14)

Většina interpretů má nicméně za to, že spolu v obou slokách rozmlouvají jen dvě osoby („šprýmař“ a „zloděj“). Podle Berta Cartwrighta je šprýmařem Bob Dylan a zlodějem Kristus, který podle knihy Zjevení 3:3 a 16:15 „přijde tak, jako přichází zloděj“. Dylan si stěžuje, že obchodníci pijí jeho krev, nechápaví snaživci interpretují jeho písně a nikdo nerozpoznává jejich význam. Ježíš projevuje porozumění. I on má podobnou zkušenost: lidé pijí svátnostné víno, aniž by tušili, že je Jeho krví, a na kříži zakusil „zmatek“, který Jej přiměl k výkřiku „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Marek 15:34) Pro Něj i pro Dylana však na konci nestojí smrt, ale vzkříšení. Tváří v tvář přicházejícímu Božímu soudu už nelze mluvit pošetile, ale je požadována jedině pravda. (15)

Mezi skladbami „John Wesley Harding“ a „All Along the Watchtower“ jsou na albu ještě písně „As I Went Out One Morning“ a „I Dreamed I Saw St. Augustine“. V první z nich vystupuje ženská postava, která „chodí v okovech“ a snaží se spoutat a zničit i vypravěče. Málem by se jí to podařilo, kdyby nezasáhl Tom Paine a vypravěče z jejího sevření nevysvobodil. Tom Paine, americký osvícenský politik a ideolog, je asi tak stejně nepravděpodobným symbolem Krista jako pistolník John Wesley Hardin; v písni však takto pojmenovaná postava připomíná vysvoboditele z moci Zlého...

Ve skladbě „I Dreamed I Saw Saint Augustine“ se vypravěči zdá, že vidí „svatého Augustina živého a s ohnivým dechem“. Zde jde zřejmě o parafrázi biblického verše „váš dech je oheň a pozře vás“ (Izajáš 33:11), i když světec v písni není pozřený svým dechem, ale naopak „živý jako vy nebo já“. Prodírá se naším světem, hledá „právě ty duše, které už byly zaprodány“, a neskonale při tom trpí. A vypravěč se dává do pláče při zjištění, že on sám je jedním z těch, kteří světce „vydávají na smrt“. Zde jde patrně o aluzi k postavě apoštola Pavla a vyprávění ze Skutků apoštolů 22:20, ve kterém je Pavel (před svým obrácením) jedním z těch, kteří vydávají na smrt svatého Štěpána.

Jako pátá píseń se na albu objevuje „The Ballad of Frankie Lee and Judas Priest“. Její titulní hrdinové, kteří kdysi „byli nejlepšími přáteli“, by mohli představovat Ježíše a Jidáše a odkazovat k příběhu Jidášovy zrady. „Jidáš Kněz“ současně představuje falešné kněze Ameriky, „jejíž náboženské instituce prostituují náboženství a zaměňují příbytky pozemského ráje s věčností“. Takto aspoň píseň interpretuje Bert Cartwright, který dále v jejím textu odhaluje narážku na příběh biblické Sodomy a Gomory a na nutnost volby mezi ukájením smyslů a současným umíráním duchovní žízní na straně jedné a možností obrátit se k pravému Bohu na straně druhé. (16)

Šestou skladbu alba „John Wesley Harding“ představuje píseň „Drifter’s Escape“, vyprávějící příběh nespravedlivého soudu a zároveň naplněná touhou po vyšší spravedlnosti. Podle Michaely Cookové je tato píseň převyprávěním Žalmu 82, v němž „ve shromáždění bohů“ (nespravedlivých pozemských soudců) povstává Bůh, aby nad nimi vykonal soud. V písni však nevystupují soudci v množném čísle, ale jediný soudce, který není ani tak nespravedlivý, jako spíš slabý či bezmocný vůči vůli „davu lidí venku“; podle mého názoru jde především o odkaz k novozákonnímu příběhu Pilátova soudu nad Kristem, při kterém se dav dožaduje toho, aby byl zcela nevinný Ježíš ukřižován (Matouš 27:22–23).

Silné biblické odkazy se objevují i ve skladbách z druhé poloviny alba. V písni „Dear Landlord“ například vypravěč hned v úvodních verších hovoří o „ceně své duše“, což může být narážka na ztrátu vlastní duše, kterou podle Matoušova evangelia 16:26 nevyváží ani zisk celého světa, a o obtíženosti „těžkým břemenem“, což je zase odkaz k Ježíšovu pozvání platícímu těm, kdo jsou „obtíženi břemeny“ (Matouš 11:28). „I Am a Lonesome Hobo“ příběhem muže, který hříchem proti svému bratru odsoudil sám sebe k roli „osamělého tuláka“, odkazuje k osudu starozákonního Kaina, který se po spáchané bratrovraždě stal „psancem a štvancem“ (Genesis 4:14). Píseň „I Pity the Poor Immigrant“, vyprávějící příběh ubohého imigranta, „který si říká, že měl zůstat doma“, je narážkou na příběh vyvedení Izraelitů z Egypta a jejich reptání, že měli raději zůstat v Egyptě, kde byli zotročení, ale sytí (Exodus 16:2–3). Skladba „The Wicked Messenger“, kterou jsem už před časem zmiňoval ve svém článku o knize Jób, odkazuje k poslům špatných zpráv z této knihy či z První knihy Samuelovy.

Závěrečné dvě písně alba, „Down Along the Cove“ a „I’ll Be Your Baby Tonight“, podle do světa Bible zjevně nepříliš zasvěceného Dylanova životopisce Clintona Heylina jako jediné „neobsahují biblické narážky“ (17) a povrchnějšími posluchači bývají pokládány za prosté milostné písně. Ve skutečnosti obě postavy vystupující v „Down Along the Cove“, mužská i ženská, postupně volají „Pane, smiluj se!“, tj. prosí Ježíše o projev Jeho uzdravující moci slovy Matoušova evangelia 17:15 či křesťanské liturgie. Píseň zároveň představuje díkůvzdání za Boží milost, podobně jako i „I’ll Be Your Baby Tonight“. Tato závěrečná skladba je podle slov samotného Dylana psána „z místa, kde už není třeba svádět žádné boje“, tedy z místa vykoupení. (18)

Poznámky:

1) Howard Sounes, Down The Highway: Život Boba Dylana, Praha: Galén, 2010, s. 176.

2) Nigel Williamson, The Rough Guide to Bob Dylan, 2. vyd., London: Penguin Books, 2006, s. 178.

3) Viz Zdeněk R. Nešpor, Děkuji za bolest...: Náboženské prvky v české folkové hudbě 60.–80. let, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2006, s. 71–72.

4) Steve Turner, Touha po nebi: Rock’n’roll a hledání spásy, Praha: Návrat domů, 1997, s. 137.

5) Zdeněk Nešpor, cit. dílo, s. 71.

6) Rudolf Otto, Posvátno: Iracionalita v ideji božství a její poměr k racionalitě, Praha: Vyšehrad, 1998.

7) Terry Deary, Děsivé dějiny USA, Praha: Egmont ČR, 2003, s. 139.

8) Viz podobenství o posledním soudu v 25. kapitole Matoušova evangelia.

9) Bert Cartwright, The Bible in the Lyrics of Bob Dylan, Bury: Wanted Man, 1985, s. 11.

10) Tamtéž, s. 11.

11) Bob Dylan, Lyrics/Texty 1962–2001, Praha: Kalich, 2005, s. 337. Této knihy s úctou k práci překladatelů Dylanových textů do češtiny pravidelně využívám, v tomto článku se však Dylanovy verše většinou objevují spíše v překladech mých vlastních. Jejich mnohovýznamovost vždy umožňuje různé způsoby překladu...

12) Michaela Cook, „Hasidism, Mysticism, and the Songs of Bob Dylan“ [online]. Cit. 2008. Dostupné z www: <http://www.geocities.com/athens/forum/2667/hasidism.htm>.

13) Tamtéž.

14) Viz „Biblical Allusions in Bob Dylan’s Lyrics – Part IV: John Wesley Harding“ [online]. Cit. 2008. Dostupné z www: <http://www.literatureclassics.com/ancientpaths/dylan5.html>.

15) Bert Cartwright, cit. dílo, s. 11–12.

16) Viz tamtéž, s. 13.

17) Clinton Heylin, Bob Dylan, Olomouc: Votobia, 1994, s. 151.

18) Michaela Cook, cit. dílo.

Autor: Vít Machálek | neděle 24.5.2015 7:00 | karma článku: 12.22 | přečteno: 345x

Další články blogera

Vít Machálek

Hus a Komenský v Masarykově ideologii českých dějin

Dnešní velké výročí kněze Jana Husa bych rád připomněl zveřejněním svého příspěvku, předneseného dne 16. října 2014 na mezinárodním kolokviu „Hus, Komenský a česká reformace“ v Uherském Brodě.

6.7.2015 v 6:00 | Karma článku: 10.10 | Přečteno: 437 |

Vít Machálek

Je suis Bernadette

Letos v lednu se ve Francii tragicky střetla dvojí pýcha, pýcha pseudonáboženských teroristů a pýcha protináboženských rouhačů. Jejím protikladem, s nímž bych se tu chtěl ztotožnit, je pokora, ztělesněná sv. Bernadettou, jejíž svátek připadá na dnešní den.

16.4.2015 v 9:26 | Karma článku: 17.97 | Přečteno: 588 |

Vít Machálek

Odpověď na Jóba

Kniha Jób je už půltřetího tisíciletí stálou inspirací myslitelům, umělcům i obyčejným lidem v jejich životních zápasech. Tento článek pojednává o ní a o Bibli, ale také o písničkářích a o C. G. Jungovi. Věnuji jej Janu Plškovi staršímu k jeho narozeninám.

27.3.2015 v 11:59 | Karma článku: 12.53 | Přečteno: 764 |

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Dalimil Staněk – Touha následovat hlas svého srdce

Olomoucký sbor Církve bratrské je různorodá skupina křesťanů. Společně se křesťané v tomto sboru zavázali následovat Pána Ježíše Krista, a to láskou a pomocí všem bližním, a sdílením dobré zprávy Evangelia.

23.10.2017 v 10:07 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 27 |

Karel Sýkora

Babiš a Zeman... :-)

Prezident Miloš Zeman odmítl, že by byl lídr hnutí ANO Andrej Babiš populistou, jak jej označují některá zahraniční média. Podle Zemana je Babiš pragmatik. Prezident to v neděli uvedl v rozhovoru pro server Blesk.cz.

22.10.2017 v 19:56 | Karma článku: 9.03 | Přečteno: 337 |

Karel Sýkora

Dřevostavba

Dřevostavba je budova, při jejíž stavbě bylo z velké části použito dřevo. Nejčastěji se používá smrkové a jedlové dřevo, ale je též používáno dřevo z borovic a modřínů. Mezi výrobní postupy patří masivní dřevostavby (např. sruby).

22.10.2017 v 18:14 | Karma článku: 3.96 | Přečteno: 115 |

Jan Šesták

Tony Prince - opravdová legenda mezi diskžokeji světa

Bolševik i v sovětských satelitech občas povolil pracujícím kapitalistickou hudební zábavu, a tak u nás během 40 let rudé totality zazpívali třeba Louis Armstrong, The Beach Boys, Johnny Cash nebo Depeche Mode.

22.10.2017 v 16:44 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse

Eva Šamánková

Hadrový panák

Temná atmosféra i nálada. Zvrácený padouch. Seznam budoucích obětí s uvedeným datem jejich smrti. A jeden nevyzpytatelný detektiv s pošramocenou minulostí, jehož jméno stojí rovněž na vrahově seznamu...

22.10.2017 v 16:36 | Karma článku: 4.41 | Přečteno: 117 | Diskuse
Počet článků 74 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 972
Jsem katolík, který přemýšlí o své víře a o poznávání Krista lidským srdcem a lidským rozumem; religionista, který přemýšlí o různých náboženstvích; historik, který přemýšlí o dějinách.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.