Na dnešek připadá výročí smrti Johnnyho Cashe. Jeho odchod na věčnost z 12. září 2003 chci připomenout přiblížením posledního alba, jež za svého života vydal. Odráží zpěvákem prožívanou bolest a utrpení, ale i touhu po lásce, která je silnější než smrt.
Deska „American IV: The Man Comes Around“ představuje čtvrtý díl série Amerických nahrávek Johnnyho Cashe a producenta Ricka Rubina. Nalezla ještě víc nadšených posluchačů než díly předešlé: stala se „zlatým“ albem, tedy albem, kterého se prodalo více než půl miliónu kusů.
Příčinu tohoto ohlasu je třeba hledat v hloubce a pravdivosti Cashovy výpovědi, promlouvající do základní lidské situace, s níž je (nebo dříve či později bude) konfrontován každý z nás. Rozhodně jí nemohla být technická dokonalost Cashova zpěvu, o níž u umírajícího zpěváka nemohla být ani řeč. V recenzi na album „The Man Comes Around“, která po jeho vydání vyšla v Lidových novinách, hudební publicista Michal Bystrov konstatoval:
„S by-passem toho nelze uzpívat tolik jako na vrcholu kariéry. Cashův hlas je starý jako Metuzalém, právě na tuto skutečnost ale producent vsadil. Každý bolestný nádech podtrhuje osudovost chvílí strávených s tímto úchvatným zpěvem.“ (1)
Na úplném začátku desky, ještě před zazněním prvních tónů, se posluchač ocitá ve světě biblické Apokalypsy (Zjevení sv. Jana) a slyší onen „hlas starý jako Metuzalém“, jak k němu při prvním bolestném nádechu promlouvá Janovými slovy: „A slyšel jsem jedno ze čtyř zvířat, ano praví, jako hlasem hromovým: Poď, a viz. I pohleděl jsem, a aj, kůň bílý.“
V „The Man Comes Around“, titulní a úvodní písni alba, je Apokalypsa citována v anglickém překladu Bible krále Jakuba, což lze do češtiny nejlépe převést jazykem Bible kralické. Vedle těchto úvodních slov pak na konci písně zaznívá ještě citát závěrečný: „I slyšel jsem hlas z prostředku těch čtyř zvířat… I pohleděl jsem, a aj, kůň plavý, a toho, kterýž seděl na něm, jméno bylo smrt, a peklo šlo za ním.“ (2)
V Apokalypse se se sv. Janem ocitáme před trůnem Boha, kterému se klaní celé stvoření, reprezentované „čtyřmi zvířaty“ a zástupem čtyřiadvaceti starců. Spojení mezi Janovým viděním a vizí Johnnyho Cashe popsanou v „The Man Comes Around“ je pro mne fascinující: takřka jako bych při poslechu této písně viděl autora hudby a slov, jak se s kytarou v ruce zařazuje do onoho zástupu čtyřiadvaceti starců, aby s nimi zpíval a hrál hymnus o Beránkovi, který nás vykoupil…
V bookletu desky „American IV: The Man Comes Around“ je Cash vyobrazen jako starý muž, hledící takřka již slepýma, ale duchovně vidoucíma očima kamsi do dálky. Má sepjaté ruce a na prsteníku své levice prsten s vyrytým Kristem na kříži. Ve svém sleeve-notu k albu hovoří takřka výhradně o titulní písni, o níž prozrazuje, že jí věnoval víc času než kterékoliv jiné své skladbě. Inspirace k ní se zrodila ve snu, ve kterém byl autor podle svých slov v Buckinghamském paláci uveden k britské královně:
„Když jsem k ní přistoupil, královna na mě pohlédla a řekla: ,Johnny Cashi, vypadáš jako zlámaný strom ve vichřici!’ Pak jsem se samozřejmě probudil. Uvědomil jsem si, že ,zlámaný strom ve vichřici’ mi zní povědomě. Nakonec jsem dospěl k závěru, že je to biblický citát, a našel jsem jej v knize Job. Vzešla z toho píseň, pro kterou jsem si začal půjčovat verše z knihy Zjevení.“
Překlad onoho „královnina“ výroku cituji podle už zmíněné recenze Michala Bystrova. V Bibli se tento obrat hledá obtížně. (3) Objevuje se v ní ovšem obraz vichřice symbolizující Boží soud nad hříšníky (4), kteří při něm jistě budou připomínat zlámané stromy.
Úvodní dvě sloky písně „The Man Comes Around“ vyprávějí o Kristu jako svrchovaném Soudci, „který rozhodne, kdo bude obviněn a kdo osvobozen“, a o posledním soudu, který nebude žádnou selankou, ale děsivým setkáním hříšného člověka s Boží svatostí… (5)
Z řady míst této písně i celého alba je také zřejmé, že Johnny Cash si byl velmi dobře vědom hříchů a vin svého vlastního života a na Boha pohlížel sice s nadějí v Jeho milost a ve vykoupení v Kristu, ale zároveň i s bázní. Obraz zlámaného stromu ve vichřici je ovšem opravdu třeba chápat i jako odkaz ke knize Job, a to především ve smyslu autorova ztotožnění se s velkým starozákonním trpitelem, kterému se Cash v době, v níž se rodila jeho píseň, podobal.
Zpěvák již stál na prahu smrti, čímž se podobal i autorovi Apokalypsy. V této situaci se člověku na způsob filmu promítá celý jeho život – anebo také, jak tomu bylo v případě sv. Jana, celé světové dějiny – a on vše vnímá jako příběh odehrávající se „na samé hranici mezi časností a věčností“. (6)
Píseň „The Man Comes Around“ spojuje se Zjevením Janovým i její snová logika. „Ve snu můžeme potkat někoho blízkého a víme, že je to on, přesto, že (vlastně) vypadá úplně jinak. Ve Zj můžeme potkat beránka, a přitom víme, že je to vlastně Kristus. Bytost, o které víme, že je to beránek, může mít zase pro změnu sedm rohů nebo být pokryta očima, a za jistých okolností být lvem. Bytosti podobné starcům mohou padat k zemi před trůnem, a přitom mávat kadidlem (k čemuž je obvykle potřeba nejméně jedné ruky) a hrát na loutnu (k čemuž je potřeba obou). Mohou bez ustání metat své koruny z hlavy před trůn, aniž by někdo vysvětlil, kde berou stále nové a nové, aby bylo co metat. Jazyk se může změnit v meč (a přesto jej lze i nadále používat k mluvení), a podobně. Ve snu je možné všechno a obvykle se ničemu nedivíme…“ (7)
Výmluvné jsou i již citované verše z Apokalypsy na začátku a na konci písně. Druhý z nich odkazuje k jezdci na plavém koni, jehož jméno bylo smrt, tedy k symbolu útrap a katastrof vinoucích se jako červená nit dějinami. První se zmiňuje o bílém koni, na kterém podle některých výkladů Zjevení přijíždí sám Kristus.
Také mužem z názvu Cashovy písně je Ježíš, přicházející ukončit zkoušky a pohromy dějin (ať už jde o dějiny národů, anebo o historii jednoho lidského života…). Autor vyhlíží Vykupitele s úpěnlivostí Jóba či autora Apokalypsy. Cashova píseň vážným a slavnostním tónem směřuje ke svému refrénu, v němž se zvěstuje příchod království Toho, který je Alfou a Omegou dějin. Zde se jedná o odkaz k začátku i konci knihy Zjevení. (8)
Překvapivým poselstvím celé této knihy je přitom zvěst o tom, že oním Pánem dějin a jejich Alfou a Omegou je ten, jenž v mezidobí mezi těmito dvěma body vzal na sebe všechnu námi prožívanou i námi působenou bolest „jako bezbranná oběť a beránek zbitý. Jako ten, který trpí s trpícími.“ (9) Ten, který byl zabit, a přesto znovu přijde.
Uprostřed Cashovy písně zaznívají slova o tom, že až „do Armagedonu“ – apokalyptického místa Poslední bitvy (10) – nenastane „žádný šalom“. Teprve potom Bůh ukončí hrůzy páchané lidmi v celém průběhu dějin. Cash to vyjadřuje evangelní metaforou o slepici, která nakonec shromáždí svá kuřata pod křídla (11), aby pak vyzpíval již zmíněný obraz z Apokalypsy, ve kterém starci metají své koruny před Toho, který sedí na trůně (12), což ve Zjevení vyjadřuje bezvýhradné podřízení se Bohu a definitivní konec jakékoliv vzpurné, svévolné a násilnické lidské moci. (13)
Píseň ovšem dějiny lidské svévole a hříchu, ve kterých stále žijeme, neuzavírá – tak jako je neuzavírá ani Apokalypsa. Zůstává naopak dramaticky otevřená a v jedné ze svých posledních slok dokonce parafrázuje zvláštní výzvu ze závěru Zjevení: „Kdo křivdí, ať křivdí dál. Kdo je spravedlivý, ať zůstane spravedlivý. Kdo je pošpiněn, ať zůstane ve špíně.“ (14) Podle mnohých vykladačů Apokalypsy tato slova představují paradoxně vyhrocenou a provokativně formulovanou „last minute“ výzvu k pokání. (15) Takto ji snad chápal i Johnny Cash, který své posluchače vyzývá k naslouchání těmto slovům…
Apokalyptícké poselství písně „The Man Comes Around“ podtrhují její jednoduché, ale velmi působivé aranže, v nichž se akustická kytara prolíná s pianem a varhanami Benmonta Tenche ze skupiny The Heartbreakers, který na čtvrtém albu Amerických nahrávek představuje pojítko s předcházejícími díly série.
„Po hudební stránce album navazuje na minulý titul Solitary Man – mohlo by klidně jít o druhý díl… Přestože neslyšíme melodické kudrlinky, příznačné pro původní verzi, Lennonova a McCartneyova zpověď In My Life nikdy nebyla upřímnější. Pohnout k slzám dokáže i Simonova hymna Bridge Over Troubled Water s nádherným vokálem popové divy 80. let Fiony Appleové a zejména jeden z prvních zvukových snímků Ala Jolsona Danny Boy, přednesený v losangeleském kostele svatého Jakuba za doprovodu nefalšovaných varhan.“ (16)
„Danny Boy“ navazuje na předešlou desku i textově, protože album „Solitary Man“ končilo gospelem „Wayfaring Stranger“, ve kterém unavený poutník odchází z tohoto světa do Boží náruče v pevné víře, že se „doma“ znovu setká i se všemi svými drahými, zatímco v „Danny Boy“ pro vzájemnou lásku mezi vypravěčem a jeho „chlapcem Dannym“ není podstatné, zda se stařec návratu svého Dannyho domů dočká ještě na tomto světě anebo až na věčnosti. U písní s takto nadčasovým poselstvím nehraje žádnou roli, kdo je jejich původním autorem a zda vznikly včera, anebo před sto či dvěma sty lety…
„Do vlastního pravěku se Johnny Cash ohlédl působivým kouskem o umírajícím poutníku Give My Love To Rose a nesmrtelnými lidovkami Sam Hall a Streets of Laredo. Několikrát zalovil v ,rybnících’ svých (mnohdy vzdálených) uměleckých sousedů – I Hung My Head od Stinga, Personal Jesus od Depeche Mode.“ (17)
Stingovo „I Hung My Head“, píseň „s náměty zabíjení, neviny a viny, trestu a posmrtného života, bylo napsáno na objednávku od skladatelské školy Johnnyho Cashe“. (18) I tato skaldba by se dala přiřadit k onomu cashovskému tématu „zlámaného stromu ve vichřici“ ve smyslu obrazu zlovolníka, prožívajícího šok z příchodu Božího království. Tento motiv zde má ohromující (ale zcela biblickou) podobu vize vraha, který na začátku písně stojí na kopci a výstřelem z pušky zabíjí osamělého jezdce na pláni pod sebou, zatímco na jejím konci opět stojí na kopci, ale tentokrát se sklopenou hlavou pod šibenicí, na níž má být popraven – a vidí osamělého jezdce na pláni pod sebou, jak pro něho přijíždí, aby se spolu vydali vstříc přicházejícímu Království…
„Personal Jesus“ je jednou z mnoha písní, u nichž Cashova cover verze zastínila orginál. Kdysi mě dokonce v článku o pražském koncertě Depeche Mode pobavilo tvrzení, že při něm „Depešáci“ zahráli „předělávku skladby Johnnyho Cashe Personal Jesus“. (19) Ve skutečnosti je Cashovo „Personal Jesus“ předělávkou původní skladby Depeche Mode do akustické podoby ve stylu blues.
Zdá se mi, že celá atmosféra písně se touto předělávkou změnila o stoosmdesát stupňů. „Personal Jesus“ vypráví o „osobním Ježíši“, který autorovi vždy „bere telefon“, naslouchá jeho modlitbám, odpouští jeho hříchy, zahrnuje jej svou péčí a dělá z něj věřícího. Obávám se, že pro původního autora, Martina Gora z Depeche Mode, byl možná „osobním Ježíšem“ jen nějaký jemu blízký člověk, do kterého vkládal nadlidská a člověkem nesplnitelná očekávání. Johnny Cash naproti tomu do písně vkládá bluesovou atmosféru šťastně nešťastného smutku v podobě touhy po naplnění, které člověku v tomto světě nikdo a nic nemůže dát. Může mu jej dát jen skutečný Ježíš, jenž ovšem není „osobní“ ve smyslu nějaké přivlastnitelnosti, ale ve smyslu osobního vztahu, který člověka vede k překračování sebe sama.
Právě touha po naplnění odkazující člověka k transcendenci či nekonečnu a smutek definovatelný jako touha po nepřítomném dobru je podle irského publicisty a hudebního kritika Johna Waterse podstatou blues, ale i podstatou rock’n’rollu. O myšlenkách Johna Waterse ve vztahu k albu „The Man Comes Around“ přemýšlím v souvislosti s písní Hanka Williamse „I’m So Lonesome I Could Cry“, kterou na něm Johnny Cash zpívá v duetu s Nickem Cavem. Waters o této písni píše:
„V ,I’m So Lonesome I Could Cry’ text vyjadřuje smutek tak veliký, že celý svět je smutný s ním – ,Poslouchej osamělého lelka, zpívá tak smutně, až nemůže létat. Polední vlak tiše hvízdá. Jsem tak osamělý, že bych až plakal.’ Dál pak následují jedny z nejdojemnějších a nejsmutnějších veršů, jaké kdy byly zpívány – ,měsíc se právě schoval za mraky, aby skryl svou tvář a plakal.’ Zdá se, že Williams pociťuje nejen touhu po štěstí, ale že i ve smutku zde je potřeba Jiného, potřeba tváře, tj. potřeba toho, kdo trpí spolu s vámi.“ (20)
V tomto ohledu uvedená skladba skvěle zapadá do alba začínajícího písní „The Man Comes Around“ – do alba, jehož mottem je Apokalypsa a leitmotivem touha po Beránkovi, který „trpí s trpícími“ a dává jejich utrpení smysl. „Williamsovský“ smutek se objevuje i v dalších písních desky, jako jsou „Tear Stained Letter“ (Dopis smáčený slzami) či „Desperado“ (s výmluvným refrénem „raději dovol, aby tě někdo miloval, než bude příliš pozdě“).
Vůbec nejslavnější skladbou celého alba se však stalo „Hurt“, coververze písně Trenta Reznora z Nine Inch Nails, o níž samotný Cash řekl, že je v ní „víc srdce, duše a bolesti“ než v kterékoliv jiné písničce, kterou za dlouhou dobu slyšel. (21) O jeho verzi to však platí ještě mnohem víc než o Reznorově…
V roce 2003 – tedy v roce své smrti – byl Johnny Cash oceněn za „American IV: The Man Comes Around“ jako autor nejlepšího countryového alba roku a současně vyhrál i v kategoriích nejlepšího singlu a videa roku právě s písní „Hurt“. (22) Autoportrét Cashe jako „zlámaného stromu ve vichřici“ nabývá zase ještě nový rozměr v této písni o narkomanovi, jenž se vyznává ze zkázy, kterou způsobil sám sobě. Johnny Cash byl kdysi opravdu narkomanem a jeho fyzická sešlost v době nahrávání alba a videa (větší, než by odpovídalo jeho sedmdesáti rokům) samozřejmě nebyla bez souvislosti s prožitými „divokými léty“.
Video, které režisér Mark Romanek natočil mj. jako apel na mladé lidi, aby si nezničili život experimentováním s drogami a se zlem, je nesmírně působivé. Cash se v něm objevil v podobě nepřikrášlené žádnými maskérskými úpravami a „v určitých záběrech měl vzezření nabalzamované mrtvoly, s kůží přetaženou těsně přes kosti. Tyto současné záběry jsou proložené četnými zrychlenými klipy mladého a atraktivního Cashe v průběhu kariéry…“ (23)
V naší podivné době, v níž líbivé videoklipy podvodně předstírají existenci světa věčného mládí a fyzické krásy a popové hvězdy i obyčejní lidé se snaží své stárnutí a blížící se smrt skrývat před druhými a někdy i před sebou samými, spočívala síla videa už v jeho pravdivosti. Bono z U2 to vyjádřil slovy:
„Film, který Mark Romanek natočil o Johnnym Cashovi zpívajím ,Hurt’, je jednou z největších věcí, jaká kdy v populární kultuře vznikla. Představuje konec rock’n’rollu jako juvenilní záležitosti. Je na něm muž, který nás vpouští do svého umírání…“ (24)
Album „American IV: The Man Comes Around“ končí písní „We’ll Meet Again“, v níž Cash výslovně zpívá o svém blížícím se odchodu a těm, kdo ho na tomto světě budou postrádat, zanechává poselství naděje: „Znovu se setkáme / Nevím kde / Nevím kdy / Ale vím, že se znovu setkáme / jednoho slunečného dne…“ Poslední písní posledního alba, které za svého života vydal, se tak Johnny Cash rozloučil se svými blízkými vyznáním víry, že ho od nich ani smrt navždy neoddělí.
Když se po zpěvákově odchodu na věčnost v Nashvillu dne 10. listopadu 2003 uskutečnil čtyřhodinový koncert k připomenutí jeho odkazu, nebyl truchlením nad smrtí, ale „oslavou a díkůvzdáním životu“. Zakončilo jej „dojemné provedení ,We’ll Meet Again’“ v podání členů Cashovy rodiny pod vedením jeho syna Johna Cartera. (25)
Poselství celé desky by se dalo vyjádřit slovy, že láska je silnější než smrt. Tato zvěst biblické Písně písně ovšem přesahuje lásku čistě lidskou, jež sama o sobě moc zvítězit nad utrpením a smrtí nemá. Odkazuje nad tuto lásku k lásce Boží. Na albu „The Man Comes Around“ je přesně takovýmto odkazem píseň „First Time Ever I Saw Your Face“, jež mluví o lásce erotické, ale činí to s takovou silou, že ji můžeme číst i jako vyznání Stvořitelovy lásky k člověku: „Když jsem poprvé spatřil tvou tvář / bylo to jako kdyby slunce povstávalo v tvých očích / a měsíc a hvězdy se stávaly dary, které jsi dala / temné a nekonečné obloze, má lásko…“
Johnny Cash: American IV: The Man Comes Around. Produced by Rick Rubin. American Recordings 2002.
Poznámky:
1) Michal Bystrov, „Johnnymu Cashovi se zdá o královně: Muž v černém si na novém albu zazpíval se svým obdivovatelem Nickem Cavem“, Lidové noviny, 16. 1. 2003, s. 19.
2) Zjevení 6:1b–2a a Zjevení 6:6a.8a.
3) V knize Jób se mu blíží slova "vyvrátil mou naději jako strom" (Jb 19:10).
4) Jeremjáš 30:23.
5) Srov. „Posvátno“ od Rudolfa Otto (Praha: Vyšehrad, 1998, s. 41–44), ve kterém autor uvádí, že velké duchovní písně židovsko-křesťanské tradice vedle chvály Boží lásky a dobroty vyjadřují také ustrnutí a posvátnou bázeň před Bohem, který není dobráckým „Pánbíčkem“, ale vznešeným a svatým Majestátem.
6) Viz Jiří Mrázek, Zjevení Janovo, Praha: Centrum biblických studií AV ČR a UK, 2009, s. 74.
7) Tamtéž, s. 11.
8) Viz Zjevení 1:8.17–18 a Zjevení 22:13.
9) Jiří Mrázek, Zjevení Janovo, s. 9.
10) Viz Zjevení 16:16.
11) Srov. Matouš 23:37.
12) Viz Zjevení 4:10.
13) Srov. Jiří Mrázek, Zjevení Janovo, s. 69.
14) Viz Zjevení 22:11.
15) Jiří Mrázek, Zjevení Janovo, s. 243.
16) Michal Bystrov, „Johnnymu Cashovi se zdá o královně“, s. 19.
17) Tamtéž.
18) Stephen Miller, Johnny Cash, Praha: Volvox globator, 2010, s. 510.
19) Martin Hošna, „Depeche Mode přivezli opět do Prahy vesmírnou show“, Právo, 27. 6. 2009, s. 11.
20) Citováno z průvodce výstavou „Three Chords and the Desire for Truth: Rock’n’roll as Search for the Infinite“, kterou John Waters uspořádal roku 2012 v rámci Meetingu Rimini, organizovaného hnutím Comunione e Liberazione.
21) Stephen Miller, Johnny Cash, s. 509.
22) Tamtéž, s. 518.
23) Tamtéž, s. 509.
24) Bono on Bono: Conversations with Michka Assayas, London: Hodder, 2005, s. 255. 25) Stephen Miller, Johnny Cash, s. 515–517.
