Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kříž jako zdroj vědění a lásky

15. 07. 2014 12:26:28
Před 740 lety, 15. 7. 1274, odešel na věčnost svatý Bonaventura. Odkazem tohoto vedle Tomáše Akvinského nejvýznamnějšího středověkého teologa je především zdůraznění neoddělitelnosti teologie od mystiky, cesty k pravdě od cesty k lásce.

Josef Ratzinger, pro kterého je svatý Bonaventura už od jeho studentských let velmi důležitý, definuje právě s odkazem na Bonaventuru dvojí kořen teologie v církvi, kterým je "z jedné strany dynamismus vůči pravdě a pochopení, který je vepsán do víry", a z druhé strany "dynamika lásky, která toužít poznat stále lépe toho, koho miluje". (1) Už jako papež Benedikt XVI. Ratzinger také "s velkým potěšením" putoval do Bagnoregia, italského městečka v kraji Lazio, které dodnes s úctou opatruje Bonaventurovu památku. (2)

Bonaventura se narodil pravděpodobně roku 1217 v Bagnoregiu jako Giovanni (Jan) da Fidanza. Jeho životopis je už od útlého dětství v poloautobiografickém, pololegendárním podání spojen se svatým Františkem. Malý Honzík těžce onemocněl a jeho matka ho údajně přinesla ke sv. Františkovi z Assisi s prosbou o požehnání. Po jeho udělení se chlapec uzdravil a svatý František prý zvolal: "Buona ventura!" (Jaká to šťastná událost!), čímž svému pozdějšímu následovníkovi dal jeho budoucí jméno... (3)

Jan Fidanza se každopádně stal Bonaventurou po svém vstupu k františkánům (minoritům) roku 1243. Šlo o pozoruhodné rozhodnutí mladého muže, který studiem v Paříži "dosáhl diplomu magistra umění, což bychom mohli přirovnat k diplomu nějaké prestižní vysoké školy naší doby... Později důvody tohoto svého rozhodnutí vysvětloval tím, že ve svatém Františkovi a v hnutí, které František inicioval, spatřoval působení Krista. V dopise adresovaném jednomu spolubratrovi o tom napsal:

"Před Bohem vyznávám, že důvod, proč jsem si nejvíce zamiloval život blaženého Františka, spočívá v tom, že se podobá počátkům církve a jejímu růstu. Církev vznikla z jednoduchých rybářů a potom získala proslulé a moudré učence; řehole blaženého Františka nebyla ustanovena lidskou rozvahou, ale Kristem." (4)

Představitelem proslulých a moudrých učenců, kteří své okolí ohromili vstupem do řádu prosťáčka z Assisi, byl Angličan Alexandr z Hales (1170-1245), pod jehož vedením Bonaventura ještě stihl studovat teologii. V padesátých letech třináctého století pak Bonaventura teologii sám přednášel na pařížské univerzitě po boku svého přítele, slavného dominikána Tomáše Akvinského.

"Rozdíl mezi Tomášem Akvinským a Bonaventurou, a do jisté míry vlastně i mezi tehdejším dominikánským a františkánským přístupem vůbec, vyjadřuje legenda zobrazená na plátně španělského malíře Francisca de Zurbarána v chrámu v Seville. Když Tomáš navštívil Bonaventuru a zeptal se ho, kde má knihovnu, Bonaventura ukázal na kříž a odpověděl: "Toto je moje knihovna. Odtud jsem se dověděl vše, co vím." (5)

Rozdíl mezi dominikánskou "intelektuální" a františkánskou "citovou" zbožností (nebo také napříkklad mezi Tomášovým "aristotelismem" a Bonaventurovým "platonismem") ovšem nepředstavuje protiklad, ale naopak dvě strany téže mince, tak jako katolicita vůbec vždy spočívá ve spojování protipólů a nikdy ne ve vylučování jednoho z nich. Na náměstí svatého Petra ve Vatikánu jsou sochy Tomáše a Bonaventury umístěny paralelně na začátku kolonády a také po stranách průčelí vatikánské baziliky. Tomáš zdánlivě ztělesňuje cestu poznání Boha a Bonaventura cestu milování Boha; Tomáš vidí lidské štěstí, ke kterému směřuje naše touha, v patření na Něho, zatímco Bonaventura ve sjednocení Jeho a naší lásky. Podstatná je však právě již zmíněná neoddělitelnost tohoto dvojjediného směřování: "Vidět Boha znamená milovat a milovat znamená vidět." (6)

Františkánské charisma je každopádně spojeno s nesmírnou zamilovaností do Krista, u svatého Františka viditelnou v každém okamžiku jeho života. Podle Dionysia Areopagity, mystického teologa ze šestého století, existuje devět andělských kůrů, od prostých andělů až po serafíny. "Serafínský učitel" Bonaventura tyto andělské řády interpretoval jako stupně, po kterých se tvor přibližuje ke svému Stořiteli.

"Podle svatého Bonaventury není pochyb, že svatý František z Assisi patřil do serafického, nejvyššího řádu, do kůru serafínů, to znamená, že byl čistým plamenem lásky. A takoví by měli být františkáni. Svatý Bonaventura však dobře věděl že tento poslední stupeň přiblížení se k Bohu nemůže být zařazen do nějakého právního řádu, ale je vždy zvláštním darem Božím. Proto je struktura františkánského řádu skromnější a realističtější, má však pomáhat jeho členům, aby se stále více blížili k serafické existenci ryzí lásky." (7)

Bonaventurův úkol řídit františkánský řád, jehož generálem se roku 1257 stal, byl nesmírně obtížný. Bonaventura vstoupil do dějin jako "druhý zakladatel menších bratří" a oficiální životopisec svatého Františka, ovšem za cenu potlačení blouznivých nadějí františkánských "spirituálů", kteří v duchu trinitární teologie dějin Jáchyma z Fiore očekávali, že po starozákonním "věku Otce" a éře institucionálního křesťanství "věku Syna" nastane "věk Ducha Svatého", ztělesněný "spirituální církví", v níž bude obnovena dokonalá chudoba a zavládne čistota evangelia zvěstovaného svatým Františkem jako "andělem věčného radostného poselství" ze Zjevení sv. Jana 14:6. (8) Bonaventura reprezentující spíš umírněné františkánské "konventuály" musel řádu zjednat místo uprostřed reálné instituční církve své doby a současně zachovat důraz na dynamiku evangelia a církevních dějin, kterou tak výrazně ukázal sv. František.

S duchem františkánství jistě nebylo snadné smířit ani církevní pocty, kterých se Bonaventurovi dostalo. Roku 1273 ho papež Řehoř X. jmenoval biskupem a kardinálem a současně jej pověřil tím, aby na následující rok připravil Druhý lyonský koncil. (Na tom se pak Bonaventura velmi přimlouval za ekumenické sjednocení pravoslaví s katolicismem, zemřel však ještě v průběhu koncilu.) Ani zde nechybějí legendy a symbolická vyobrazení, pro Bonaventuru tak typická. Oblíbeným námětem dobových malířů se stala scéna, ve které světec po doručení kardinálského klobouku "pravil papežským poslům, aby jej pověsili na blízký strom, neboť právě umýval nádobí". (9)

Závěrem bych ještě rád přiblížil Bonaventurovu teologii (či spojení teologie a mystiky) a ocitoval z jeho hlavního díla "Itinerarium mentis ad Deum" (Putování duše k Bohu). V něm svatý Bonaventura pojednává o cestě k Bohu, jejíž součástí je vyhýbání se hříchu pokřivujícímu lidskou přirozenost a současně pěstování přirozených mohutností lidské duše dobrým životem, modlitbou a rozjímáním. To má tři stupně v podobě rozjímání o přírodě, o duši a o Bohu. Poslední z nich Bonaventura popisuje jako mystickou smrt a zmrtvýchvstání s Kristem:

"Kristus je cestou a dveřmi, Kristus je původcem, je dopravním prostředkem, je milostivým příkrovem na schráně úmluvy, je od věků střeženým tajemstvím. Kdo se obrátí k tomuto znamení smíru, kdo na Krista visícího na kříži pohlédne s vírou, nadějí, láskou, odevzdáním, obdivem a radostí, úctou, chválou a jásotem, ten s Ním oslaví paschu, přechod; s břevnem kříže přejde Rudé moře. Z Egypta vystoupí do pouště, aby v ní požíval skrytou manu a s Kristem odpočíval v hrobě. Navenek takřka mrtvý zakusí, nakolik je to ve stavu poutníka možné, co Kristus řekl lotrovi, který vedle Něj visel na kříži: Ještě dnes budeš se mnou v ráji. To je však tajemství všech tajemství, které nezná nikdo, kdo je nezakusil; které nezakusí nikdo, kdo po něm netouží; po kterém netouží nikdo, kdo nebyl až do morku kostí spálen ohněm Svatého Ducha, který Kristus přinesl na zemi. Proto říká apoštol, že tato tajemná moudrost nám byla zjevena skrze Ducha Svatého. Chcete-li však vědět, jak k tomu došlo, pak se ptejte milosti, ne vzdělanosti; touhy, ne rozumu; zajíkavé řeči modlitby, ne pilného čtení; mystického Ženicha, ne učitele; Boha, ne člověka; temnoty, ne jasu; ne světla, ale ohně, který duši zcela spaluje a v extatickém vytržení a uchvácení srdce přenáší k Bohu." (10)

Tímto stručným příspěvkem uzavírám sérii článků věnovaných zakladatelským osobnostem františkánského řádu (sv. František, sv. Klára, sv. Anežka, sv. Bonaventura). Začal jsem ji psát k Novému roku 2012 a v následujícím roce se pak nástupcem Bonaventurova ctitele Benedikta XVI. stal první nositel jména František na papežském stolci... Františkánská spiritualita má dnešní době bezesporu co říci.

Poznámky:

1) Kongregace pro nauku víry: Instrukce "Donum veritatis" o církevním povolání teologa. Úvod Josef kardinál Ratzinger. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1999, s. 5.

2) Benedikt XVI.: Velké postavy středověké církve. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2011, s. 259.

3) Ravik, Slavomír: O světcích a patronech. Levné knihy KMa, 2006, s. 173.

4) Benedikt XVI.: Velké postavy středověké církve, s. 260.

5) Tretera, Ivo: Nástin dějin evropského myšlení. 5. vyd. Praha: Paseka, 1999, s. 229.

6) Benedikt XVI.: Velké postavy středověké církve, s. 277.

7) Tamtéž, s. 278.

8) Pelikan, Jaroslav: Ježíš v proměnách staletí. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008, s. 190.

9) Ravik, Slavomír: O světcích a patronech, s. 174.

10) Lektionar zum Stundenbuch. Heft 6, 14.-20. Woche im Jahreskreis. Einsiedeln: Benziger, 1980, s. 248-249 (překlad vlastní).

Autor: Vít Machálek | úterý 15.7.2014 12:26 | karma článku: 14.42 | přečteno: 307x

Další články blogera

Vít Machálek

Hus a Komenský v Masarykově ideologii českých dějin

Dnešní velké výročí kněze Jana Husa bych rád připomněl zveřejněním svého příspěvku, předneseného dne 16. října 2014 na mezinárodním kolokviu „Hus, Komenský a česká reformace“ v Uherském Brodě.

6.7.2015 v 6:00 | Karma článku: 10.10 | Přečteno: 368 |

Vít Machálek

Dylanovo „první biblické album v rockové hudbě“

Na dnešek připadají narozeniny Boba Dylana (* 24. 5. 1941). Rád bych tuto velkou postavu posledního více než půlstoletí dějin populární hudby (ale i poesie a literatury) představil přiblížením Dylanova legendárního alba „John Wesley Harding“ z roku 1967.

24.5.2015 v 7:00 | Karma článku: 11.82 | Přečteno: 310 |

Vít Machálek

Je suis Bernadette

Letos v lednu se ve Francii tragicky střetla dvojí pýcha, pýcha pseudonáboženských teroristů a pýcha protináboženských rouhačů. Jejím protikladem, s nímž bych se tu chtěl ztotožnit, je pokora, ztělesněná sv. Bernadettou, jejíž svátek připadá na dnešní den.

16.4.2015 v 9:26 | Karma článku: 17.97 | Přečteno: 554 |

Vít Machálek

Odpověď na Jóba

Kniha Jób je už půltřetího tisíciletí stálou inspirací myslitelům, umělcům i obyčejným lidem v jejich životních zápasech. Tento článek pojednává o ní a o Bibli, ale také o písničkářích a o C. G. Jungovi. Věnuji jej Janu Plškovi staršímu k jeho narozeninám.

27.3.2015 v 11:59 | Karma článku: 11.84 | Přečteno: 693 |

Další články z rubriky Ostatní

Jarmila Kamenáčová

Čtyři ženské na chalupě

Není nad pohodu. Když vás nikdo tzv. neprudí. Kdy můžete být sama sebou a to navzdory reklamě bez masek líčidel, ale i bez všech "nutností", kterým podléháme a přitom nás tísní, bez korzetu stresu.

24.6.2017 v 16:40 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 84 | Diskuse

Jan Pražák

Jak jsem byl u věštkyně

Starobyle zařízený pokoj s vysokým stropem a těžkými závěsy na oknech byl osvětlený tlumenou září trojramenného svícnu. Na kulatém stolku, pokrytém temně rudým ubrusem ležely vykládací karty a veliká křišťálová koule.

24.6.2017 v 16:07 | Karma článku: 6.01 | Přečteno: 143 | Diskuse

Dana Adámková

Roztržitá

Každý, to občas zažije, prostě den blbec. To hned po ránu se na vás i káva šklebí. Leknete se vlastního odrazu v zrcadle, i když se na sebe hezky usmíváte.

24.6.2017 v 12:11 | Karma článku: 10.87 | Přečteno: 223 | Diskuse

Jan Andrle

Milujeme Česko!

Milujeme Česko. Opravdu?! No nevím, jak velikou láskou k mé vlasti zahraniční řetězec plane, ale pochybnosti mám.

24.6.2017 v 1:35 | Karma článku: 18.46 | Přečteno: 445 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Děti jsou jak prdy – máš rád jen ty svoje

Tak tohle moudro jsem zaslechla docela nedávno a donutilo mě přemýšlet. Přemýšlet i o tom jak ve vlastních, byť nevychovaných dětech, uctíváme kult dítěte a považujeme naše nevychované potomky za dokonalost samu sebe...

23.6.2017 v 20:20 | Karma článku: 23.74 | Přečteno: 819 | Diskuse
Počet článků 74 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 940
Jsem katolík, který přemýšlí o své víře a o poznávání Krista lidským srdcem a lidským rozumem; religionista, který přemýšlí o různých náboženstvích; historik, který přemýšlí o dějinách.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.